Dobrodružství poznání První medaile Cypriána Karáska ze Lvovic
Medailérství je specifický výtvarný obor nejen po formální stránce.
Také obsah klade na umělce činné v téhle specializaci zvláštní nároky. Většinou se s tím setkají už v soutěžích na pamětní mince. Jsou zde znenadání přinuceni seznámit se s historickým pozadím vypsaného soutěžního tématu, o kterém do té doby často nevěděli nic. Pokud by do dobových reálií nepronikli, ukázalo by se to na výsledku. Ražbu totiž dostanou do rukou nejen lidé stejně nepoučení, ale také odborníci a ti bývají přísnými kritiky.
Vytvořit medaili s Karlem IV., T. G. Masarykem, anebo třeba s budovou Národního divadla, je obtížné vzhledem k množství dosavadních realizací na stejné téma. V takovém případě musí autor hledat nějaký neobvyklý nový přístup, ať už formální nebo obsahový, anebo rezignovat a přidržet se osvědčeného. Opačná situace nastane, když je umělec konfrontován s tématem málo nebo zcela neznámým. Ocitá se tak v situaci, které horolezci říkají prvovýstup. Jak už přirovnání naznačuje, je to situace zajímavá a případně dramatická. Měl jsem nedávno takovou možnost, když mě Pražská mincovna vyzvala k práci na portrétní oboustranné medaili věnované Cypriánu Karáskovi ze Lvovic (1514–1574). Přiznávám, že jsem do té doby o tomto českém renesančním hvězdáři, kterého například oceňoval i Tycho Brahe, nikdy neslyšel. Což byla samozřejmě moje chyba, kterou ale se mnou sdílí, jak se obávám, většina mých krajanů. Zase jednou jde o případ, kdy významná česká osobnost je víc známa a oceňována za hranicemi, než doma. Zároveň jsem si uvědomil, že mám udělat nejspíš jeho vůbec první medaili, pokud ovšem už v Německu nějakou nemají. To všechno dohromady představovalo dostatečně silnou motivaci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
Ze světa kovových známek (19) Účelové známky s peněžními jednotkami
Největší vnější podobu s mincemi mají účelové známky s nominální hodnotou v měnových jednotkách nebo jejich dílech.
Mnozí sběratelé a obchodníci je nazývají nouzovkami, snad aby zvýšili jejich atraktivitu při případném prodeji. Na jejich vznik ale měly vliv jiné okolnosti nežli nedostatek drobného oběživa. Jen ojediněle byly známky s peněžním nominálem součástí mzdy nebo jako odměna za práci nad normu. Neměly ale většinou povahu oběživa, uvedený peněžní údaj představoval hodnotu požitku nebo výši výnosu, jenž bylo možné za známku – poukázku nebo stvrzenku – obdržet.
Vydávání známek s platební funkcí naráželo na zákon 7/1924 Sb. O ochraně čs. měny a oběhu zákonných platidel. Zajímavostí je v tomto ohledu informace zveřejněná Rudolfem Petříkem (Petřík 1937: 95; Likovský 2009: 17) a Ivou Světlou-Dubskou (Světlá - Dubská 2006: 220). Podle ní byl výrobce peněžních známek pro stavbu kasáren v Žamberku z let 1930/1931 (majitel ražebny Vladimír Podivím Praha) za jejich výrobu pokutován podle § 4 výše zmíněného zákona „pro falšování peněz“.
Peněžní nominální hodnotu nesou zpravidla na rubu firemní platební známky či náhradní platidla, známky konzumů – stvrzenky pro výplatu dividend nebo interní platidla, rabatní známky obchodníků, známky dobročinných organizací, známky městské dopravy, známky jídelen a restaurací s cenami pokrmů, zálohy, číšnické známky k vyúčtování denních tržeb, hrací známky s hodnotou výhry a další ražby.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
