Emise C II Nevydané bankovky a státovky
V průběhu a především po skončení druhé světové války se v československém peněžním oběhu
vyskytovalo hned několik vzorů papírových platidel.
Zatímco druhou měnovou reformou1
se podař ilo částečně konsolidovat rozdílné ekonomické poměry v české a slovenské části republiky, tak i nadále zde zůstávala nevyřešená otázka volného / vázaného trhu a také několikerých druhů obíhajících platidel.
Od druhé poloviny čtyřicátých let tak Národní banka Československá (NBČS) ve spolupráci s ministerstvy financí (MF) a školství započala přípravy na nových mírových bankovkách, které by postupně nahradily stávající provizorní platidla. Nejdále v tomto směru pokročily práce na trojici nám dnes dobře známých a sběrateli hojně vyhledávaných bankovek o nominálních
hodnotách 20, 100 a 1000 Kčs označované jako emise C II.
Ve sběratelské praxi se však můžeme setkat s tím, že do této emise bývají někdy řazeny i nevydané 10 Kčs vzor 1953 a 5000 Kčs vzor 1952, s jejichž nátisky se v různé fázi rozpracovanosti lze ojediněle setkat. Je však nutno zmínit, že jde o řazení de facto nesprávné, neboť pomineme-li skutečnost, že s jejich tiskem nebylo nikdy započato tak jak desetikoruna, tak pětitisícikoruna jsou nerealizovaná platidla tvaru B. V archivních materiálech se poté krom těchto dvou nominálů můžeme dočíst i o nerealizovaných2 5, 50 a 500 Kčs z kterých, vyjma pětikoruny, známe rovněž jen dílčí návrhy a tiskové zkoušky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
Maundy Money Příběh královského daru
Drobné stříbrné mince představující tisíciletí anglické tradice a hodnot.
Z rukou krále je obdrželi chudí roku 1210 v Knaresborough a stejně je dostávají vybraní příjemci i dnes. Obyčejné oběhové mince i speciální ražby se s hrdostí dědily z generace na generaci, ale byly i prodávány v dobách nouze. Své kouzlo si zachovaly dodnes, vždyť je ve svých rukou měl sám panovník.
Royal Maundy: dárky pro chudé
Život ve středověké Anglii se nesl ve znamení četných společenských a náboženských rituálů. Jedním z nich byl i maundy. Jméno dostal z latinského „mandatum“- příkaz. Podle Bible jím Ježíš při poslední večeři vyzýval apoštoly aby se milovali navzájem. Podle jiné verze souvisel název se saským mand - košík, ve kterém se předávaly dary. Původně se ceremoniál konal vícekrát do roka, od vlády Eduarda I. pak pouze jednou, zpravidla okolo Maundy Thursday, Zeleného čtvrtku. Maundy probíhaly většinou uvnitř paláce nebo královské rezidence. Chudí byli uvedeni do největší z místností a za přítomnosti dvořanů usazeni k dlouhým stolům, kde jim král nebo jeho potomci, pro které byla účast součástí politického a náboženského vzdělání, podle tradice umývali nohy. Král tak službou chudým dokazoval svoji velikost a autoritu. V pozdějších dobách byli přítomni vybraní šlechtici případně papežský legát. Po vzoru panovníka měla své maundy i šlechta.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU