Architektura Na mincích, medailích a plaketách
Kdyby se některý s teoretiků medailérství zamyslel nad četností námětů na mincích, medailích
a plaketách, vyjde mu na jednom z čelných míst asi architektura.
Stavby nebo jejich části
najdeme od antiky až po dnešek ve všech slohových obdobích a obliba jejich užívání bude
nejspíš pokračovat i nadále. Vyčerpávající zpracování tématu by si vyžádalo několik svazků
a přístup k němu by nabízel více možností. Chronologický, slohový, teritoriální, autorský
a našly by se jistě další. Volím proto jako obvykle úvahu opřenou o vlastní zkušenost
s komorními reliéfy staveb, jejich souborů a naopak detailů.
Je více důvodů, pro které se architektura na mincích a medailích může objevit. Typická stavba například na první pohled charakterizuje lokalitu a text už to jenom potvrdí. Městská veduta s úspěchem plní tutéž úlohu. Obě, stavba i veduta, dodají kulisu k nějaké
významné události, které je ražba věnována. Zobrazení jednotlivé významné stavby může třeba připomenout položení základního kamene, její otevření, také ale zaznamenání hodný příběh,
ke kterému v ní došlo, nebo instituci, která v ní sídlila nebo sídlí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
MALEY GROSS Malé groše Rudolfa II .
Co přinesla doba Rudolfa II. nám numismatikům? Na to je jednoznačná odpověď: MALÝ GROŠ.
Je
poměrně hodně sběratelů vládních mincí zemí Koruny české, kterým učarovala jedna z nejkrásnějších a typově nejrozmanitějších českých drobných mincí tolarové měny – malý groš. Šestnácté století a počátek sedmnáctého je v dějinách českého mincovnictví obdobím velmi významným.
Za doby Rudolfa II. pracovaly v Čechách čtyři mincovny: Praha, Kutná Hora, Jáchymov a České Budějovice, jež se mimo jiné všechny podílely na ražbě malých grošů. Proč byl malý groš vlastně zaveden? Pro zodpovězení této otázky se musíme vrátit až do roku 1561. V srpnu tohoto roku byl pro všechny země Koruny české vydán nový řád o minci. Toto nařízení bylo jedním z kroků, kterými chtěl císař Ferdinand I. (1526–1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový řád o minci vycházel z říšského mincovního
řádu, který byl již rok před tím uveden do praxe v rakouských zemích. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcar). Tento měnový systém sjednotil mincovnictví všech habsburských zemí mimo Uherské království. Z dřívějších typicky českých mincí se udržela pouze ražba bílého a malého peníze, jež byly potřeba především pro vnitřní směnu. Nadále směl obíhat pražský groš. Mincovní řád z roku 1561 nebyl v českých zemích přijat s velkým nadšením, protože stavům nebylo příliš po chuti utužování ústřední královské moci. Odpor byl nakonec tak silný, že císař Maxmilián
II. (1564–1576) musel v roce 1573 potvrdit usnesení českého sněmu, že se země Koruny české vrátí opět k tolarové měně. Jelikož však nebyl ihned vydán nový mincovní řád, zahájily české mincovny ražbu mincí podle starého mincovního řádu Ferdinanda I. ze září 1547. Na základě toho byly v Čechách od roku 1573 raženy tyto mince: tolar a jeho díly, bílý groš, bílý peníz a malý peníz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
